Tunisko srpen 2009

Nejdřív něco málo o Tunisku. Tunisko je stát v severní Africe. Jeho sousedy jsou Alžírsko, Libye. Obyvatelstvo tvoří z 95 % Arabové. Největší města Tuniska jsou Tunis, Sfax a Sousse. Rozlohou je Tunisko přibližně dvakrát větší než Česká republika, čili přesně 163 610 km2.

Podnebí země je středomořské subtropické, což znamená horká léta a mírné zimy. Povrch je tvořen na severu pohořím Atlas, dále nížinami a slanými pánvemi - šotty. Na jihu je plošina Dahar a poušť Sahara. Severní částí Tuniska protéká řeka Medžerda (Medjerda). Nejvyšším bodem je hora Džabal Šambí (1544 m. n. m.) V lesích severní části Tuniského Atlasu roste dub korkový, eukalypt, ze kterých se vyrábí korek a eukalyptový olej na vývoz. Většina divokého povrchu Tuniska porůstá na severu suchá makchie (křoví), uprostřed suché travnaté stepi, solná jezera a na jihu pouště.  Zemědělství je zdrojem obživy pro asi 20 % obyvatel. Pěstuje se pšenice, ječmen, olivy, rajčata, melouny, citrusy. Významný je rybolov a chov ovcí.  Z nerostných surovin je nejvýznamnější těžba fosfátů, ropy, zemního plynu a soli. Mezi významná průmyslová odvětví patří potravinářství, petrochemie, průmysl chemický, textilní a hutnický.  Velmi významný je rozvoj turistiky, státem podporované. Průměrné pískové pláže, teplé a nepříliš čisté moře dělají z Tuniska horší turistickou destinaci. Mnoho turistů převážně z Evropy sem přijíždí zejména kvůli relativně nízkým cenám a památkám, např. Kartágu.

Politický systém je prezidentský, s teprve druhým prezidentem. V Tunisku neexistuje demokracie v evropském smyslu slova, jde o policejní stát. Protože je Tunisko arabský stát v mezinárodní politice velmi umírněný, je faktická diktatura vládnoucí strany mezinárodním společenstvím téměř bezvýhradně tolerována. Tuniskou měnou je tuniský dinár (TD) dělený na tisíc milimů. Tuniský dinár není volně směnitelný. 1TD = cca15,- Kč při EUR 26,20 :-)

Oficiálním jazyk Tuniska je arabština a francouzština. Prvotní dochovaný jazyk v Tunisku je arabština, kterou zde zavedli Arabové spolu se svými zvyky a kulturou. Francouzština se v Tunisku objevila až později, ale i přes to zde každý mluví francouzky plynule. Používá se převážně při obchodování a psaní veřejných nápisů. Zajímavostí je, že oba jazyky jsou velmi těžké ať už na vyslovování nebo psaní. Například arabština je považována za jeden z nejtěžších jazyků vůbec.

Tunisko je arabská země s islámskou kulturou. V této zemi se nenařizuje žádné náboženství a panuje zde liberalismus ohledně náboženství. Nejvíce převažuje Islám, proto najdeme mešitu téměř na každém rohu. Tunisko je bezpečná země právě kvůli náboženství, Korán přikazuje věřícím chovat se slušně, také se tak oblékat a být tolerantní k ostatním.

Počasí se v Tunisku mění ze severu k jihu. Pobřeží Tuniska má letní teploty příjemně teplé(kolem 33°C). Vnitrozemí Tuniska je horké, na jihu na Sahaře je až 50°C ve stínu. Nejlepší měsíce pro návštěvu jsou: 2.polovina června-přelom září a října.

Tolik říkají encyklopedie :-). Dál budu dávat fotky den za dnem tak jak jsem fotil.

Fotky jsou spíš cestopisné a mnohdy focené i na "tajno" od boku :-). Snad se Vám budou alespoň trochu líbit.  Vítejte a vejděte do světa Tuniské republiky viděné mýma očima přes hledáček foťáku :-)

Den druhý

První den jsme strávili cestováním. Na letišti v Tunisu jsme přistáli někdy okolo 22 té večerní. Doba letu dvě hodiny z Brna do Tunisu / hlavní město Tuniska/. Časový posun hodina zpět :-). Odbavení jsme byli docela rychle a kupodivu i všechny naše kufry doletěly také. Po projítí celnicí a termo kamerou na nás čekala v hale zástupkyně cestovky. První šok nastal při východu z letišťtní haly. To teplo bylo tak obrovské, že v první chvíli jsem myslel, že snad stojím u motorů letadla. Ze země sálalo takové vedro, že v mžiku na mne nebyla nitka suchá. Klimatizovaným autobusem jsme jeli asi dvě hodiny nočním Tuniskem do hotelu  Soviva, který leží dva km od Port El Kantaoui. Ubytování proběhlo bez problémů a dokonce jsme dostali i pozdní chutnou večeři. Po celodenní umávě jsme usnuli a ráno po snídani jsme to vzali uprkem na cca 350 metrů vzdálenou pláž k moři. Cesta k moři naprosté šílenství - jen pro silné povahy :-). A pláž ? No podívejte se. Moře u naší pláže hned od kraje plné trávy a i medúza se sem tam mihla. V moři jsme byli všeho všudy dvakrát. Dny jsme trávili u bazénu a večer vyráželi taxíkem / zde docela levný/ do okolí. Marina El Kantaoui - malá, ale moc pěkná. A večer zpět. 

Hotelový areál Soviva

Zde je pár fotek od bazénu hned po ránu. Proč ráno ? No lehátek bylo málo, tak pokud jste chtěli na něčem ležet a pod něčím jako je slunečník, bylo potřeba vstávat tak okolo šesté ranní :-) a jít si zabrat slunečník. V sedm hodin pracovník hotelu pískl a potom jste si teprve mohli vzít lehátko :-). Jednoduše pakárna. Kdo se opozdil měl jednoduše smůlu. Další neuvěřitelná věc ! Sedm dlouhých let v Tunisku v této lokalitě v srpnu nepršelo. A hle. Ráno mraky na obloze a dokonce i pár kapek spadlo. Za hodinku bylo zase vedro, ale místní se radovali jako malé děti :-).

Mimo hotelový areál

Další den jsme byli u hotelového bazénu. No a k večeru jsem měl toulavé boty a přemluvil jsem Janičku a Romču, aby se se mnou vydali na obhlídku ulice, která vede do Port El Kantaoui. Museli jsme vyjít z hotelu ven. Bylo už k večeru a začínalo být docela rušno. Ušli jsme asi necelé dva kilometry. Cestou jsou různé obchůdky a i když jen procházíte místní prodavači Vás oslovují, tahají do svého krámu a moc se snaží Vám něco prodat. Neustále na Vás někdo křičí a šahá. Co se týká ceny - je třeba smlouvat a smlouvat. No a nekoupíte-li a odcházíte, dozvíte se, že jste bandita a kapitalista. Ale to zřejmě patří k místnímu folklóru. V obchodech, kde jsou cenovky na zboží se nesmlouvá a máte poměrně klid. Jelikož se setmělo a čas večeře se chýlil ke konci, vzali jsme si za 4 dinary taxi a uháněli do hotelu. Tak koukněte na pár momentek. Co se týká místních osob neradi se fotí, schovávají se a chtějí dináry i za to, že vyfotíte jejich krámek :-).

El Jem

Tak nějak jsme tušili, že ležet u bazénu nás nebude bavit / to jsme ještě netušili co nás čeká/ , vydali jsme se na dvoudenní výjezd Tuniskem a naše cesta vedla místy, která stálo za to vidět. Vyjeli jsme ráno o půl sedmé autobusem po této trase. Port El Kantaoui - Sousse - El Jem - Sfax - Gabes - Matmata - Douz / brána do Sahary/ - Kebili - přes Chott El Jerid / vychlé solné jezero/ - Nefta / oáza v poušti - zde jsme přespali/ - druhý den - nasednutí do Jeepu a cca 200km pohořím Atlas a pouští s návštěvou oáz - Gafsa - Kairouan / Mešita, vyrobna koberců/ a hurá do našeho hotelu - Sousse - Port El Kantaoui. Postupně budu přidávat fotky z míst, kde jsme byli. Na focení moc času nebylo a mnohdy jsem si připadal jako Japonský turista. Na EL Jem jsme měli hodinu. 10 min. tam, 10 min. zpět, 10 min výklad průvodce, 10 min. záchod - tak na prohlídku zbylo 20 minut. Já bych potřeboval alespoň tři hodiny .

Za dva dny jsme ujeli cca 900 km klimatizovaným autobusem a 200 km Jeepem.

El Jem

Mezi nejznámější tuniské památky jistě patří římské koloseum v El Jemu. Toto třetí největší koloseum, po Římu a Neapoli, se nachází 70 km od letoviska Sousse a 200 km od hlavního města Tunisu. Koloseum v El Jemu je dokonalou ukázkou římského stavitelství.Památka UNESCO.Koloseum v El Jemu je jednou z nejdůležitějších římských památek v severní Africe a patří mezi vůbec nejzachovalejší kolosea na světě. Zříceniny této působivé stavby byly zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO již v roce 1979.Koloseum má oválný půdorys, je 148 metrů dlouhé, 122 široké a 38 metrů vysoké. Vnější stěny stavby se člení na tři řady oblouků v korintském slohu se 68 arkádami. Dal jej postavit císař Gordianus kolem roku 230 n. l. a mohlo pojmout až 40 000 diváků

 Matmata Tunisko

Prohlídka El Jemu skončila. Zdárně jsme prošli okolo prodejců i když s trochou problémů. Jsem velmi mírný a klidný člověk, ale když začal jeden "ochodník" tahat manželku za ruku do svého krámu a obaloval jí hlavu šátkem a nechtěl porozumět slovu ne ve všech možných variantách, tak velmi rychle pochopil, když na něj dopadl můj stativ. S křikem, že není bandita utekl do svého království a my do autobusu.

Z El Jemu jsme pokračovali na Sfax a přes Gabes do Matmaty. Na fotkách vidíte odpočívadlo, kde byl malý krámek, grill a WC. Krajina okolo byla docela nehostinná. Zastávky našeho autobusu byly velmi dobře promyšlené. Vždy byla nabídka něčeho ke koupi a domnívám se, že průvodci profitovali z toho, že autobus zastavil. Některé fotky jsou foceny přes sklo autobusu - jinak to nešlo. Malý šok jsem měl z prodávaného benzínu u silnice. Jednoduše je to tak. Libye je nedaleko a Líbyjci jedoucí náklaďakem vyprázdní jednu nádrž auta do PVC barelů a benzín prodají. V Tunisku stojí benzín cca 1,3 dinárů. / 1 dinár je 1000 milimů/. V Libyi stojí 1 litr benzínu 300 milimů. Prostě všichni jsou spokojeni. A Libyjci můžou v Tunisku nakoupit zboží, které u nich není. / hlavně nábytek a prům. věci/. Další zastávkou byla krajina před Matmatou, která je hohně využívána pro filmování. Vidíte krajinu, kde se třeba točil Startrack. Hotel Matmata ve stejnojmenném městečku. Zde jsme měli oběd ve stylu domorodců. No pro mne to byla hrůza. Sedělo nás 6 dospělých u stolu a dostali jsme 6 kousků kuřete velikosti křidélka. K tomu zeleninu a mraky kuskusu, který se nedal jíst - byl bez chuti a zápachu. Po "vydařeném" obědě nás čekala návštěva obydlí Berberů a návštěva městečka Douz, které je nazýváno branou Sahary. Zde jsme měli domluvenou jízdu na velbloudech pouští. Ale o tom až příště :-)  Jedna ze zajímavostí je, že za celou dobu jsme nikde neviděli teploměr. Ale teplo bylo, jak když stojíte pod teplovzdušným ventilátorem. :-)

Berberská obydlí

Berbeři je souhrnné označení pro africké národy v severní Africe. Jejich předkové obývali souvislý pás území od Kanárských ostrovů přes Maroko až k údolí Nilu v Egyptě. Už ve starověku vybudovali transsaharský obchodní systém, který se opíral o karavanní cesty, ksary a kasby. V 7. století vlivem arabské migrace a v 11. století po vpádu beduínů byli zatlačeni do hornatého vnitrozemí a saharských oáz. Berbeři dnes žijí především v Maroku a v Alžírsku.

Lidé v severní Africe mohou být rozděleni do následujících skupin: obyvatelé (většinou Berbeři) oblasti Maghreb, obyvatelé saharské oblasti (např. Tuaregové a další skupiny), obyvatelé nilského údolí (např. černošťí obyvatelé údolí – tzv. Nilotikové) a další menší skupiny původního černošského a berberského obyvatelstva. Maghrebští Berbeři mají světlejší pokožku, než ti ze západu. Jsou považováni za původní obyvatelstvo této oblasti a za potomky černých Berberů smíšených s kavkazkými a asijskými národy, které migrovaly přes kontinent.

Mám li přidat svůj pohled na návštěvu berberských obydlí - tak jen velmi krátce. Vše na mne dělalo dojem jako návštěva nějakého skanzenu - ukázka jak se žilo v minulosti a současnost byla jen továrna na peníze a past na turisty. Upozornění průvodce : prosím je zvykem na odchodu a při focení dát bakšiš.

 Douz a Solné jezero CHOTT EL JERID

Z městečka Matmata a návštěvy berberských obydlí jsme pokračovali za ůmorného vedra dál do pouště. Příští zastávkou byla oáza DOUZ.

Městečko Douz bývá často nazýváno Bránou Sahary. Skutečně zde místní lidé nechali vystavět jakousi bílou bránu, za kterou se rozkládají širé písečné planiny táhnoucí se až za samý obzor. Městečko samotné je jakousi větší oázou nacházející se jihovýchodně od solné pánve Chott El- Jerid. Na naše poměry by se řeklo, že jde spíš o vesnici. V centru je malý souk obklopený obchůdky, které nabízejí několikadenní výlety do pouště na velbloudech.

Nenechali jsme si ujít vyjížďku na velbloudech do pouště. Ano, byl to naprosto neuvěřitelný a nezapomenutelný zážitek. Slunce bylo tak ostré, že bez slunečních brýlí se nedalo koukat a můj Canon byl po pěti minutách na rameni tak rozpálený, že nešel udržet v ruce. Teploty zde dosahují ve stínu 50 stupňů a na slunci - raději ani nepřemýšlet. Písek je tak jemný, že jej máte všude. Opravdu všude - mezi zuby i prádle, o ostatních věcech nemluvě. Když se vrátíte z pouště do přijemně klimatizované místnosti, kde je 30 - 35 stupňů - připadáte si jako v ráji. :-)

Další naše cesta vedla přes solné jezero CHOTT EL JERID do oázy Nefta. Ale o tom zas až příště. :-)

Chott El Djerid leží 23 metrů pod úrovní moře a je tak obrovské, že jen v nejužším místě má zhruba 20 km! Dlouhé je pak (od západu k východu) neuvěřitelných 250 km. Vodu můžete v tomto neobvyklém jezeře spatřit jen v některých jeho částech. Jsou to takové říčky či jezírka. Ať se podíváte kamkoli kolem sebe, uvidíte tu jen nejkoncentrovanější sůl. Většinou je tvrdá jako kámen. Dokonce tak tvrdá, že přes celý Chott El Djerid vede normální silnice! Někdy je sůl ale i měkká a poddajná…Vody solného jezera – neboli říčky na dně jezer – mívají různé zbarvení. Nejčastěji je to do červena nebo růžovo-fialova. Co je velmi zajímavé, tak i v takto koncentrovaném solném roztoku prý žijí nějaké organismy!Celé solné jezero se zaplní vodou jen ve zcela výjimečných situacích, když přijdou silné deště.

Když budete přejíždět přes toto jezero, můžete se dočkat i faty morgany. Někdy se zdá, že je jezero plné vody a nebo že kdesi na obzoru je nějaká stavba. Abyste však svůj přelud spatřili, doporučuji tuto trasu absolvovat někdy v poledne nebo brzo odpoledne, kdy je slunce nejvýš a sálá z něj největší teplo.

Naše zastávka byla velmi krátká. Pár fotek přikládám pro představu.

Příjemné chvíle Vám přeje bjuty :-)

 Nefta, Chebika, Tamarza - Sahara

Den se pomalu chýlil ke konci a my pokračovali do oázy Nefta. Bylo už dost pozdě, tak procházka do města nepřipadala v úvahu. Důvodem byla obava o naši bezpečnost a také sil už nebylo nazbyt. Proběhlo velmi rychlé ubytování v hotelu, krátká večeře a honem jsme šli do hotelového bazénu. Ač pokročilá hodina - 22,00 - venku i uvnitř hotelu panovala vražedná teplota. Odhaduji vzduch okolo 35 - možná i více stupňů. Voda v bazénu byla teplá, jak když pustíte teplou z kohoutku. Stěny hotelu rozpálené tak, že jsme okamžitě byli mokří. Do toho všeho 95 - 98 % vlhkost. Jedinou záchranou byla klimatizace na pokoji.

Ráno 6,30 naše putování Saharou pokračovalo. Autobus jsme však vyměnili za Jeep. Čekalo nás cca 200km Saharou a projetí pohořím Atlas. Naše cesta směřovala do městečka Touzer a dále oáz Chebika a Tamarza. Pojďte alespoň na chvilku na Saharu.

O Tamarze a cestě do městečka Gafsa zase příště. :-)

Chebika a Tamarza je nedaleko hranic s Alžírskem. Z oázy jsme se vydali na asi hodinovou procházku horama. No procházka :-) - jak pro koho. Slunce pálilo, netroufám si vůbec odhadnout kolik bylo stupňů. / cca 50 ve stínu :-)/ Takže pro někoho procházka a pro někoho nadlidský výkon na úrovni více jak vrcholového sportovce. Ale stálo to za tu námahu :-). Po odpočinku v oáze naše Jeepy nabraly směs Gafsa, kde na nás čekal autobus.

Pojďte a podívejte se na krajinku, která se hned tak nevidí.

Všechny fotografie jsou foceny za plného slunce a "z ruky", tak je berte jako cestopisné.

Gafsa, Jelma, Kairouan - zase v příští galerii. Děkuji za návštěvu a na Vaše postřehy se těší bjuty :-).

 Gafsa, Jelma, Kairouan, Mešita

Veškeré galerie a fotky najdete zde :   /fotoalbum/tunisko-2009

Zanecháte-li po sobě "stopu" uděláte mě radost :-)